Zadar

Zadar je centrum hospodářství, kultury, vzdělání i turicstického ruchu širšího regionu v oblasti severní Dalmácie a správním střediskem Zadarského kraje. Zadar je velikostí na pátém místě v Chorvatsku a představuje jedno z nejyýznam?nějších chorvatských městských celků. Ilyrská osada na území Zadaru pochází z VIII. st. před n.l. V VII. a VI. st. před n.l. již můžeme hovořit o významném středisku ilyrského kmene Libumů. V polovině II. st. před n.l. zadarského území postupně dobývají Římané. Soustavné osídlování Zadaru Římany lze sledovat od Caesarova dobývání llIyrica, tedy od poloviny I. st. před n.l. Kolonii římských občanů, Colonia lulia Jader, založil pravděpodobně již v polovině I. st. před n.l. lulie Caesar, ovšem dnes se předpokládá, že tak učinilo dvacet let později císař August. Město bylo uspořádáno podle všech zásad římských urbanistických představ, obdobně jako většina nově založených měst. Za stěhování národů, od III.V. st., kdy k severním i východním hranicím římské říše pronikali nejrůznější dobyvatelé, dochází ke stagnaci a k po?stupnému úpadku městského života v mnohých mimoitalcských městských střediscích. Zadar je v V. st. pod vládou Ostrogótů. V období od IV. -VI. st. se rozmáhá nové náboženství -křesťanství. Zadar dostává svého městského biskupa a zároveň tu vzniká i architektonický celek nového náboženského střediska.

Po ústupu Ostrogótů se Zadar dostává pod nadvládu Byzance a po pádu a zboření Salony v VII. st., přebírá roli hlavního správního střediska byzantské provincie. Téměř v bezprostřední blízkosti města se postupně vyvíjí a sílí chorvatský stát a město tak platí tribut míru i chorvatskému knížeti Branimirovi. Chorvatský král Petar Krešimir IV., v dohodě s Byzancí, připojuje r. 1069 Zadar i ostatní dalmatská města ke svému středověkému státu. Po r. 1105 a zániku národní dynastie, uznává Zadar vládu chorvatsko -uherských panovníků. Město se postupně poslovanšťuje a již během této doby zaznamenáváme chorvatskájména i mezi významnými hodnostáři. Vzhledem ke své strategické poloze a významu, Zadar již od r. 1000 konkuru?je Benátkám a proto je cílem benátských útoků i dobývání. Benátčáné r. 1202 dobyli Zadaru za pomoci francouzských křižáků za IV. křižácké výpravy. Tehdy město těžce strádalo a přeživší obyvatelé se rozutekli. Ve XIII. -XVI. st. došlo k řadě dalších benátských vpádů i zadarských vzpour. Přestože období mezi XI. a XIV. st. bylo bouřlivé, poznamenané hrozbou a nebezpečím i cizáckými vpády spojenými se strádáním a utrpenún, tato neklidná století byla zároveň i zlatým věkem tohoto města. Zadar si pro sebe v tomto období zajistil významné postavení mezi městskými celky ve východní části Jadranu, což ovlivnilo jeho podobu i kulturu. R. 1357 byla v Zadaru uzavřena mírová dohoda mezi uhersko -chorvatským králem Ludvíkem I. a Benátkami, čímž se Zadar, spolu s dalšími dalmatskými městy, dostal pod vládu chorvatsko -uherského krále. V pozdějších dynastických rozbrojích a neutěšených poměrech usedá na trůn Ladislav Neapolský. Když pochopil, že ztrácí svůj vliv v Dalmácii, prodává ji za 100000 dukátů Benátkám.

Takto se Benátkám zdařilo dostat r. 1409 Zadar pod svou nadvládu a v následujících několíka desetiletích i celou Dalmácii, tentokrát téměřna dobu dalších čtyř století. Zadar se stal administrativním střediskem benátské Dalmácie a nejmocnější benátskou vojenskou základnou na východním pobřeží Jaderského moře. Po pádu Benátské republiky r. 1797 byl Zadar nakrátko připojen k Rakousku a od r. 1806 -1813 se ocitl pod fran?couzskou vládou Napoleona I. Od r. 1813 se začíná druhá, tentokráte stoletá rakouská vláda nad Zadarem. Stejně jako za Napoleona, tak i za vlády Rakouska, byl Zadar administrativním střediskem celé Dalmácie a v průběhu doby se postupně mění v město státních úředníků. Po rozpadu Rakouska -Uherska byl Zadar r. 1918 okupován italským vojskem a r. 1920 Rapallskou smlouvou o územním rozdělení mezi Království Srbů, Chorvatů a Slovinců z jedné strany a Království Itálie z druhé strany, přiřčen Itálii. Pro nesnášen?livou italskou politiku, obzvláště za fašistického režimu, převážná část chorvatského obyvatelstva byla donucena Zadar opustit. Během druhé světové války město zažilo kruté, ničivé spojenecké bombardování. Přes 70 % historického městského jádra bylo zcela zničeno. Na podzim r. 1944 byl Zadar konečně sjednocen s Chorvatskem v rámci Federativní Jugoslávie. Město se rychle vzpamatovává, povstává z ruin a vychází z letargie. Obyvatelstvo početně narůstá a úspěšní zadarští hospodáři brzy proměnili Zadar v jedno z nejvyspělejších měst v bývalém státě. Tak tomu bylo i v současné době, kdy přes všechna strádání ve vlastenecké válce, úsilí i snaha jeho obyvatelstva poskytly tomuto starobylému městu zcela nové obzory.