Neretvaje nejdelší řekou východního pobřežíjaderského povodí. Je dlouhá 218 km a pramení v Bosně a Hercegovině, pod horským sedlem Gradelje, severozápadně od pohoří Lebršnik. Protéká hercegovskými horami ve velkém oblouku z jihovýchodu na severozápad, a v konjicko-ramské kotlině mění svůj tok směrem k jihu a jihozápadu. Na své cestě k moři vytváří četné kaňony a údolí, ale i široké, úrodné roviny. U hercegovského města Čapljiny začíná širší území delty. Její větší část, tvořena dvanácti rameny řeky, osmi jezery a mnoha kanály, se nachází na území Chorvatské republiky. Delta Neretvy, splavná i močálovitá, a hlavně bohatá na ryby (úhoři a cípali), byla již od dávných dob výhodnou oblastí k osídlení. Kromě toho, zajišťovala snadnou plavbu nes četnými, rozvětvenými rameny řeky. Na tomto území žil kdysi ilyrský kmen Daorsů, ale začátkem V. st. př. n.l. zde Řekové zakládají své emporium. V římských dobách, ještě za Caesara, se zde zakládá kolonie Narona (Colonia Julia Narona), velké a významné centrum na důležité cestě mezi pobřežím a vnitroze~ím. Ve středověku byla Neretvanská krajina samostatnou politickou jednotkou, s vazalskou vazbou na chorvatský stát. Neretvané se v historii připomínají jako piráti, ohrožující plavbu podél východního jadranského pobřeží. Celé území Neretvanské krajiny připojil k Chorvatsku král Petr Krešimir IV. Vystřídalo se tu však i panství bosenských vladařů, Benátek a Turecka, ale po skončení kandijské války r.1646, území definitivně připadlo Benátské republice a zůstalo její součástí až do jejího zániku v r. 1797.
Bezprostředně za mysem Višnjica, mezi strmým svahem téhož jména a severozápadním okrajem delty Neretvy, se Neretvanským kanálem vplouvá do přístavu Ploče. Je to nejmladší město na chorvatském pobřeží Jadranu. Výstavba přístavu a městečka začala až r. 1937, a to z nutnosti zřídit podél údolí Neretvy lodní a železniční spojení s vnitrozemním územím Bosny a Hercegoviny. Objemné práce na výstavbě přístavu trvaly po druhé světové válce celá desetiletía zároveň u přístavu vyrůstalo i město. V blízkosti se rozklá dají Bacinská jezera, která jsou domovem různých druhů ryb, a vodních ptáků. Dále, proti proudu řeky Neretvy, se nalézá Opuzen, kdysi důležité obchodní středisko Dubrovnické republiky (ve středověku pod jménem Posrednica). Městečko bylo v XV. st. zbořeno a vypáleno. V XVII. st. bylo ale obnoveno, když tu Benátčané r. 1685 vystavěli pevnost Fort Opus, .podle níž Opuzen dostal své jméno. Pokračujeme-li dále, proti proudu řeky, na pravém břehu Neretvy se nachází vesnice Kula Norinska s vysokou okrouhlou sedmipatrovou obrannou věží, kterou vybudovali Turci začátkem XVI. st. V r. 1685 ji dobyli Benátčané pod vedením vojevůdce Valiera a v prvých desetiletích XVIII. st. byla obnovena. Od r. 1811 budova ztratila svou vojenskou funkci a až do počátku XX. st. sloužila jako větrný mlýn.

Na dolním toku Neretvy, ve vzdálenosti 22 km od jejího ústí do moře, na konci její splavné části, se umístilo městečko Metkovic, které je centrem celého území neretvanské delty. Poprvé se připomíná r. 1422. Městečko se začalo rozvíjet jako obchodní a přístavní středisko a jeho význam postupně vzrůstal, když se stal pohraničním bodem benátské, později i rakouské Dalmácie na hranici s Tureckem. Rakousko-Uherské císařství získalo právo na okupaci bosensko-hercegovského území po povstání v Bosně r. 1875 a po Svatoštěpánském míru a Berlínském kongresu r. 1878. Ve snaze o lepší propojení okupovaného území se svým územím, začalo r. 1885 Rakousko stavět úzkokolejnou železniční trať ze Sarajeva přes Mostar do Metkoviée. V Metkovici se r. 1912 buduje přístav a později i přístavní zóna na pravém břehu Neretvy a městečko se tak rozšířilo na oba břehy řeky. Po regulaci Neretvy, r. 1888, se Metkovié r. 1901 stal i říčním přístavem. Byl lodními linkami spojen s Terstem, Rijekou a ostatními dalmatskými přístavy. Své dominantní obchodní a dopravní postavení si Metkovié zadržel až do výstavby moderního přístavu Ploče. V současné době ale význam Metkovice opět vzrůstá, vzhledem k jeho hraniční poloze mezi Chorvatskou republikou a Republikou Bosna a Hercegovina (hraniční přechod Metkovic -Doljani). Zatímco se největší část města nachází na rovině kolem řeky, staré jádro Metkovice, s kamennými domy a úzkými uličkami, leží po svazích Predolce. Farní kostel sv. Eliáše (S~ !lila) byl postaven r. 1870 v novorománském slohu. Metkovic se může pochlubit jednou z nejbohatších ornitologických sbírek v Evropě, která byla založena r. 1952, díky snaze známého ornitologa dr. D. Rucnera. Několik kilometrů severozápadně od Metkovice leží na řece Norinu, přítoku Neretvy, vesnice Vid, v jejímž okolí se nacházela věhlasná Narona, velké a důležité římské městské centrum. Dlouhodobé a rozsáhlé archeologické výzkumy odhalily četné architektonické soubory budov. Uvnitř městských hradeb stála fóra, byly tu svatyně, termy, divadla. Nalezli tu i vynikající římské kamenné skulptury. Známý je reliéf tanečnice, portrét císaře Vespasiana a Augustovy ženy Livie. Dnes jsou umístěny ve sbírce Archeologického muzea ve Splitu. K nejvýznamnějšímu nálezu v lokalitě Narony došlo r. 1995, kdy bylo objeveno Augusteum, menší chrám vybudovaný na počest císaře. V chrámu bylo umístěno šestnáct vynikajících kamenných soch v nadpřirozené velikosti, které představovaly božstva, ale i členy císařské rodiny. Narona byla i význačným starokřesťanským střediskem se sídlem biskupa. Pozůstatky baziliky s narthexem z V. st. poukazují na pravděpodobnost, že jde o prototyp mnohých starokřesťanských komplexů v přímoří, na ostrovech i v kontinentálním zázemí. Jelikož je naleziště u vesnice Vid nejznámější dochovanou lokalitou z antických dob, plánuje se zde výstavba moderního muzea, ve kterém budou důstojně představeny bohaté a cenné nálezy z antické Narony.
Jižně od Metkovice se u pobřeží nachází vesnice Klek, známá již ze XIV. st. jako přístav bosenského státu. Nad vsí jsou trosky Smrdan-gradu ze XVII. st. a barokní Kula Nonkoviée. Obě stavby sloužily k obraně benátského území před tureckým nebezpečím. V okolí je i významná nekropole se starými náhrobními kameny -stecky. U Kleku se v délce 9 km přerušuje pobřeží chorvatského území Dalmácie. Je to státní území Republiky Bosny a Hercegoviny, včetně městečka Neum, s většinovým chorvatským obyvatelstvem. Dnešní státní hranice jsou výsledkem záměru Dubrovnické republiky, která r. 1718, po míru v Požarevci, ustoupila koridor Tureckému císařství, ve snze vyhnout se veškerému územnímu spojení s tehdy Benátkami okupovaným dalmatským pobřežím.