Ostrov Vis je nejzápadnější chorvatský ostrov. Táhnou se přes něj tři vysoké horské masivy dosahující výše téměř 600 m. V III. tisíciletí př. n.l. byl ostrov Vis obydlen starým národem středozemního původu. Koncem II. tisíciletí př. n.l. byl však tento národ vytlačen lIyry, kteří obydlili ostrova v polovině I. tisíciletí př. n.l. zde založili i svůj stát. Tyran Dionysios Starší ze Syrakus založil na Visu ve IV. st. př. n.l. řeckou kolonii Issu. Od r. 219 př. n.l. vystřídala na Visu řeckou dominaci dominace římská. Ve středověku, kolem r. 1000, Vis obsadili Benátčané a později se dostal pod vládu chorvatsko-uherských králů. Od r. 1420 se ostrov znovu dostává pod benátskou, a od r. 1805 i francouzskou správu. Dále jej krátce obsazují Rusové, po nich následují Angličané, až byl rozhodnutím Vídeňského kongresu přičleněn k Rakouské říši. R. 1866 se italská válečná flotila pokoušela vylodit na ostrově, ale utrpěla těžkou porážku od rakouského loďstva, kterému velel admirál Wilhelm von Tagetthoff. Po skončení první světové války ostrov připadl KrálovstvíSrbů, Chorvatů a Slovinců. Během druhésvětové války byl Vis od r. 1941 okupován italskou armádou a po kapitulaci Itálie se stal námořní základnou partyzánského vojska Jugoslávie. V této době zde bylo vybudováno i letiště spojeneckých armád.

Město Vis se nachází v hluboké zátoce na severní straně ostrova. Dnešní městečko vzniklo spojením východní osady Kut se západní osadou Luka. Původní sídlo, řecká Issa, se nalézalo na severozápadním okraji zátoky. Kolonie byla obehnána hradbami, jejíž zbytky jsou zřetelné dodnes. Archeologické pozůstatky řecké Issy jsou vystavěny v městském muzeu. Množství opevnění a pevností, které vystavěli Angličané během svého krátkého pobytu na ostrově (pevnost George III, obranná věž Bentnick, Robertson, Welington, Hoste i rakouská pevnost Laveman) , svědčí o strategické důležitosti města Visu. Z církevních objektů je třeba připomenout gotický kostelík sv. Jiří (Sv. Jurje) na poloostrově, uzavírající vjezd do přístavu. Kostel s. Jeronýma a františkánskýklášter konventuálců na Prirovu jsou částečně vystavěny i z kamenných kvádrů z antického divadla. V přístavu stojífarní kostel Nanebevzetí hl. P. Marie (Gospa od Spilice) z XII. st. a v Kutu kostel sv. Cypriána z XVI. st. Ze světských objektů se dochoval palác Gariboldi z r. 1522, dále letohrádekGazarovié a domy Jakša a Dojmi-Delupis.

Komiža se nachází v západní části ostrova, v dlouhé zátoce pod vrchem Rum. První zmínky o osadě pocházejí z XII. st. Komiža je přední rybářská osada v Dalmácii, ale v poslední době se tu rozvíjí i turistický ruch. Na mysu, dělící dvě komižské zátoky, stojí malebný čtyřboký kaštel z r. 1585. V Komiži se dochovala řada renesančních a barokních domů, z nichž zvláště vyniká soubor Zankotova domu. Nad komižskou zátokou je umístěn benediktinský klášter sv. Mikuláše (Sv. Nikola -Muster), jehož nejstarší část pochází z raně románské doby. Malebný je i kostel P. Marie, jemuž se říká též Gusarica (Pirátka).

Ve vzdálenosti 5 NM od Komiže je ostrůvek Biševo, na jehož východní straně leží věhlasná Modrá jeskyně (Modra spilja), která představuje jednu z nejznámějších přírodních pamětihodností Jadranu.