Hvar je nejdelší jadranský ostrov. Původní řecké jméno ostrova znělo pravděpodobně Poros, podle ostrova, z něhož přišli řečtí kolonisté. Později se toto pojmenování změnilo ve Phoros. podle mnohem známějšího ostrova před Alexandrií. Rímané ostrov nazývali Phorio a dalmatské románské jméno bylo Foro, z něhož Chorvaté utvořili Hvor. Ostrov Hvar má dlouhou historii. Nálezy z jeskyně Gropčevo spiljo, která se systematicky zkoumá již od r. 1912, mluví o kultuře mladšího neolitu z doby 3500 -2500 př. n.l. Nálezy barevné a inkrustované keramiky jsou považovány za nejdekorativnější výrobky předilyrského období. První tisíciletí př. n.l. je ve znaku ilyrské dominace. Ve IV. st. př. n.l. ostrov kolonizovali Rekové, a to v místech nejhlubšízátoky na severni straně ostrova. Kolonie měla ~grámí charakter a byla zcela závislá na kolonii lsse na ostrově Visu. Mezi ilyrskými starousedlíky a řeckými kolonizátory neustále docházelo ke střetům, avšak Rekové, díky pomoci z řecké lssy, zvítězili. Zemědělský starigradský areál představuje největší a nejúrodnější rovinu všech jadranských ostrovů. Rímané dobyli Pharosu r. 219 př. n.l. a ovládli postupně celou lIyrii. Za vlády císaře Oktaviána Augusta získala římská Pharia status autonomního municipia. V raném středověku byl Hvar pod dominací neretvanského státu pod chorvatským vedením, ale přesto v okruhu zájmu Byzance a Benátek. Hvarem vládli chorvatsko-uherští králové, bosenští vládci a kratší dobu dokonce i Dubrovník. Od začátku XV. st. byl Hvar ve správní moci Benátek, a to nepřetržitě až do jejich pádu v r. 1797. Lidovou rebelii proti místní šlechtě vedl r. 1510 Matija lvanié. Povstání však benátčané krvavě potlačili. V XVI. st. byl Hvar terčem alžírských pirátů a Benátky proto opevňováním zesílily obranu ostrova. Díky mořeplavectví, vinařství a rybolovu dochází na ostrově během XIX. st. k hospodářskému rozkvětu, a díky výjimečně příznivému podnebí se již r.
1868 zakládá tzv. Hygienická společnost , čímž se otevírají i další možnosti -začátky turistického ruchu.

Město Hvar má dlouhou historii. Na vrcholku nad městem bylo ilyrské opevněné hradisko s podhradím. Následuje pravděpodobně období řecké nadvlády, tajemná Heraklea, kterou připomínají četné řecké mince téhož jména, ale nebyla dosud doložena dalšími věcnými fakty. Svou rozlohou bylo antické město téměř shodné se středověkým. Město se začalo rozvíjet na rovině (Pijace) mezi dvěma kopci. Koncem XIII. st. bylo rozhodnuto, že město bude obehnáno hradbami, ale práce byly dokončeny až kolem r. 1450. Dnešní hvarská Pijaca je mimořádně krásný, a z urbanistického hlediska, funkční prostor. Hlavní městské náměstí je v přímem styku s nábřežím. V XVIII. st. byla celá plocha náměstí vydlážděna. Na konci náměstí stojí katedrála, zasvěcena sv. Štěpánovi (Sv. Stjepan), postavena na pozůstatcích starého benediktinského kláštera. Třilodní katedrála byla postavena v XVI. -XVII. st. a představuje spojení renesančního slohu s manýrizmem i určitými prvky začínajícího baroka. Průčelí, které svým renesančním charakterm a řešením připomíná katedrálu v Šibeníku nebo kostel sv. Spasitele v Dubrovníku, koresponduje svými rozměry s náměstím a ne s celkovou šířkou třílodní budovy. Zvonice byla dokončena v polovině XVI. st. V klenotnici katedrály jsou uložena středověká a renesanční umělecká díla. Na severní straně náměstí se nacházel soubor budov rektorského paláce (kněževa dvora), byl ale kolem r. 1900 zbořen při výstavbě hotelu Palace. Městská lodžie utrpěla sice velké škody během tureckého ničení r. 1571, ale ve slohu pozdní renesance ji obnovil Trifun Bokanié. Od r. 1868 je v ní zřízena městská kavárna. Ze souboru rektorského paláce se dochovala hodinová věž. Jižní stranu náměstí uzavírá monumentální budova Arzenálu. Budova sloužila jako skladiště pro válečnou galéru i jako zásobárna obilí. Turci budovu zničili, ale v XVII. st. byla obnovena. Při renovaci, r.1612, bylo v prvním patře zřízeno první lidové divadlo, a to nejen v Chorvatsku, nýbrž i v Evropě. Františkánský klášter a kostel v zátoce Križa jsou z druhé poloviny xv. st. Nejznámějším exponátem klášterní pinakotéky je obraz Poslední večeře, který se dnes připisuje malíři Matiji Pončunovi (Ponzonimu). Vedle hlavní městské brány, u jižních hradeb, stojí nedokončený gotický dům, tzv. Hektoroviéův dům a vedle něj dvojletohrádek Paladini-Lucié.
Před hvarským přistavem je miniaturní souostroví Pakleni otoci (Smolné ostrovy). Jméno je odvozeno od slova paklina, rozehřáté borové pryskyřice, jíž se tu natíraly lodi.

Městečko Stari Grad se rozrostlo na místě řecké kolonie Pharos. Kolonie byla obehnána hradbou, jejíž zbytky se dochovaly do dnešních dnů. Dochoval se i antický ager (řecký kotastr) Starogradských polí, což se povaŽuje za archeologickou vzácnost. Město bylo sice uDÚstěno v bezpečné zátoce, ale v době benátské správy nad ostrovem, ztrácí svůj význam, protože se novým administrativním centrem ostrova stalo město Hvar. Uprostřed města Stari Grad stojí opevněný letohrádek Hektoroviéev tvrdalj s rybníkem a parkem, který byl založen kolem r. 1520. Z církevních objektů je nejvýznamnější renesanční kostel sv. Roka z XVI. st. a barokní farní kostel sv. Štěpána (Sv. Stjepan) ze XVII. st. Dominikánský klášter byl postaven v XV. st. Ve východní části města je výjimečně. harmonické náměstí Škor s barokními obytnými domy.

Městečko Jelsa je umístěno v malebné zátoce na severní straně ostrova. Založili je v XV. st. rybáři. První jádro osady zde vzniklo kolem kostela sv. Jana (S~ Ivan), v XVII. st. byl přestavěn v duchu baroka. V téže době vznikalo náměstí s barokními domy bohatých měšťanů. Opevněný farní kostel sv. Fabiána a Šebestiána byl postaven v XVI. st. R. 1914 se v Jelse staví hotel Jadran a začíná se rozvíjet turistický ruch.

Vrboska je městečko ležící opodál, v malé zátoce. Kostel P. Marie byl postavenm v XV. st., ar. 1580 proměněn v renesanční pevnost. Tento kostel- pevnost představuje jedinečnou kulturní památku, neboť se vymyká všem obvyklým formám. Důvodem k opevňování církevních i světských objektů na ostrově Hvaru nebylo v těchto dobách jen hrozící turecké nebezpečí, ale i hrozba alžírské pirátské flotily.