Ostrov Brac
Brač je rozlohou největší ostrov v Dalmácii a Vidova gora (788 m n.m.) je zároveň nejvyšším vrcholkem všech chorvatských ostrovů. Mezi ostrovy Šoltou a Bračem je mořskýprůliv Splitská vrata. Podle onomastiků pochází jméno ostrova od slova jelen, kultovního zvířete, v ilyrském jazyce breton. Brač je značně obydlený ostrov s větším počtem osad, převážně umístěných na severní straně ostrova, směrem k pevnině. Je to logický důsledek kontaktu ostrova s pevninou, ale i mnoha historických migrací, které na Brač přiváděly uprchlíky z pevniny. Jelikož Brač představuje velkékamenické středisko a vysokokvalitní kámen se na ostrovětěží ve větším počtu kamenolomů, je nutno připomenout, že ve všech bračských osadách, i když jde o lidovou architektu, je patrná určitá vrozená kultura využití kamene. Ostrov byl obydlen již v pravěké době. V antice se rozvinula především těžba kvalitního bračského kamene, který sehrál důležitou roli při výstavbě Salony, Diokleciánova paláce a dalších přímořských antických měst. Brač se vyznačuje množstvím stavebních památek z pozdní antiky a raného středověku. V renesancí byly bračské kamenolomy znovu aktivovány, kamenictví se šířilo a vzkvétalo i za doby baroka, a především od XIX. st. až dodnes.
Hospodářská krize začátkem XX. st. donutila mnohé obyvatele Brače k ekonomické emigraci, a to převážně do Chile, Argentiny a Austrálie. Dnes žije na Brači o polovinu méně obyvatel než před sty lety. Supetar je městečko na severní straně ostrova. Supetarská zátoka byla osídlena již v římských dobách. Na místě starokřestGnské třílodní baziliky z VI. st. byl v XVIII. st. vystavěn farní kostel sv. Petra. jenž r. 1887 ještě prodloužili. Na místním hřbitově se nachází mauzoleum rodinny Petrinoviéů, dílo sochaře Toma Rosandiée i několik hodnotných pomníků sochaře Ivana Rendiée. Nedaleko od Supetaru stojí starochorvatský kostel sv. Lukáše (Sv. Luka) z XI. -XII. st., v němž byla na zdi objevena kresba středověké lodi. Supetar je od r. 1827 admi?nistrativním střediskem ostrova a stavby z XIX. st., ye slohu neostylů, rámují pěkné kamenné nábřeží.
V Sutivanu je kolem menšího přístavu soustředěna celá řada šlechtických letohrádků, mezi nimiž vyniká opevněný letohrádek básníka Jerolima Kavanjina. V Bobovišéích stojí v hluboké tiché zátoce renesančně-barokní letohrádek rodiny Gligo a řada domů rodiny Nazor. V jednom z nich strávil své dětství vynikající chorvatská básník Vladimír Nazor.
Milna má nejbezpečnější přístav na Brači a samotné městečko je pěkným příkladem upravené městské struktury z období pozdního baroka. Farní kostel Zvěstování P. Marie (Gospe od Blagovijesti) byl vystavěn r. 1783. Milna byla v XIX. st. věhlasná stavbou lodí. V té době tu bylo postaveno 16 plachetních lodí, které měly svůj charakteristický tvar a vynikající maritimní vlastnosti. Nazývají se bracery podle ostrova svého původu a staly se prototypem lodí, které se vyskytují podél celého východního jadranského pobřeží.
Postira je osada, jejíž pojménování pochází z latinského slova pastura (pastvina) a připomíná se již ve XIV. st. Pod dnešním farním kostelem sv. Jana Křtitele (Sv. Ivan Krstitelj) byly objeveny základy starokřesťanského kostela a křtitelnice. V blízkosti Postiry byly nalezeny i pozůstatky dalších dvou starokřesťanských objektů. V postirském přístavu stojí vedle sebe vysoké kamenné domy bračských velkostatkářů. Mezi nimi vyniká renesanční palác Lazanic, v němž se narodil básník Vladimír Nazor. Jméno Pučišéa pochází z latinského puteus (studna), čímž se označovala místa s poloslanou vodou k napájení dobytka. Severovýchodně od Pučišé se nachází velký kamenolom Veselje, ve kterém se vyučily četné generace kameníků. Mezi nimi i známí Bokaniéové a sochaři Branislav Deškovié a Velerije Michieli. Farní kostel je z XVI. st., ale r. 1750 byl přestavěn. Díky bračským mistrným kameníkům byla v XIX. st. přestavěna i barokní zvonice, ke které přibyly hodiny. Farní kostel v Povljich byl postaven na pozůstatcích velké starokřesťanské třílodní baziliky s transeptem. Dodnes je zřetelně vidět původní apsida starého kostela s velikým triforem. Jelikož se kostel stal ve středověku součástí kláštera chráněného obrannou věží, z původní baziliky se dochovalo i baptisterium. Je to jediné dochované starokřestGnské baptisterium v Chorvatsku. Osada Selca dominuje východní části ostrova. První zmínka o osadě je z XII. st. Později se stává střediskem kamenického řemesla na Brači. Neorománský farní kostel sv. Cyrila a Metoděje svědčí o mistrovství domácích kameníků. Zvláštní kuriozitou je řada pomníků významných osob ve středu městečka. Tady dostal v r. 1911 svůj pomník Lev Nikolajevič Tolstoj, a je to první jeho pomník na světě. Pomník je dílem českého sochaře Jaroslava Bardy. Pomník Stjepana Radiée z r. 1938 je práce Antuna Augustinčiée. V novější době zde byly postaveny ještě pomníky věhlasným současníkům, zasloužilým o uznání Chorvatska: pomník německému politiku H. D. Genscherovi (práce J. Gomese) a papeži Janu Pavlovi II., rakouskému mi nistru A. Mockovi a prvnímu chorvatskému prezidentovi F. Tudmanovi (vše od sochaře K. Kovačiée). Do Sumartinu se uchýlilo obyvatelstvo prchající před Turky z Makarského přímoří r. 1645. Se stavbou dnešního .františkánského kláštera začal r. 1747 osobně tehdejší kvardián, básník Andrija Kačic.
Bol je jediným pobřežním městečkem umístěným v jižní části ostrova. Dnes je to známé turistické středisko. V místech dnešního městečka byla stará římská osada. Vedle řady starokřesťanských a středověkých objektů tu byl r. 1475 založen dominikánský klášter P. Marie Milosrdné (Gospa od Milosti). Klášterní kostel byl r. 1636 rozšířen. Muzejní sbírka kláštera je bohatá na umělecké předměty, numismatické exponáty a obřadní mešní knihy. Nad bolským přístavištěm vyniká řada pozdně gotických a barokních letohrádků. V jednom z barokních paláců je umístěna Galerie Branka Deškovice s reprezentativní expozicí moderního chorvatského umění. Symbolem Bolu je Zlatý mys (Zlatni rat). Úzký bílý písečný jazyk vybíhá do moře v délce téměř 700 m a pod vlivem mořských proudů mění svůj tvar. Vznikl začátkem XX. st., během výkopových prací pro základy budovy I. dalmatského vinařského družstva. Výkopový materiál tehdy vhodili do moře, avšak vítr a vlny jej naplavily na zcela malý mys, kde zůstal natrvalo. Znamenitá Poustevna Blaca byla založena v XVI. st., kdy se dva hlaholitští kněží usadili v jeskyni Ljubitovica. Velmi brzy tu došlo k vybudování poustevnického kláštera, který se v XVIII. a XIX st. neustále rozrůstal. Díky bohaté knihovně, čítající 11.000 knih, archivu a mnohým nástrojům, z nichž vyniká mohutný teleskop, se nemalý počet poustevníků věnoval vědeckému bádání. Poslední z nich, Don Niko Miličevié, který zemřel v r. 1963, byl proslulým astronomem. Všechny tyto předměty jsou dnes součástí muzejní sbírky tohoto poustevnického kláštera.