Na východní straně Splitu, v zálivu tvořeném ústím řeky Žrnovnice, se nachází překrásný malebný a obydlený poloostrov Stobreč, jehož dějiny sahají do dávné minulosti. V místě prehistorického opevnění vybudovali Řekové z Issae (z ostrova Visu) osadu, kterou pojmenovali Epetion. Totéž jméno si osada zachovala i v době římské nadvlády. Do dnešních dnů se dochovaly fragmenty řeckého zdiva i zbytky raně křesťanské trojlodní baziliky, v jejíž apsidě byl v raném středověku vybudován kostelík sv. Vavřince (Sv. Lovre). Stobreč je zajímavý mnohými objekty lidové architektury ve svém původním prostředí. Od ústí řeky Žrnovnice až ke skalní průrvě, jíž vtéká řeka Cetina do moře, se v délce 25 km táhne velkolepé pohoří Mosoru. Poljica je společné pojmenování vesnic roztroušených po obou svazích horského masivu, ale i těch, které se umístily na pobřeží. Horní Poljica (Gornja Poljica -Zamosorska) jsou vesnice z vnitrozemní strany Mosoru, Střední Poljica (Srednja Poljica -Završka) z údolí mezi Mosorem a protáhlým horským hřebenem Poljických hor a Dolní Poljica (Dona Poljica -Primorska) jsou vesnice umístěné na pobřeží od Stobreče až k Omiši. K dějinám tohoto kraje a jeho hrdého lidu patří zajímavý politický fenomén -Poljické knížectví, často zvané také "Poljická republika". Bylo to zcela originální, svérázné středověké společenství 12 vesnic, svým způsobem jakási "selská republika", která svou autonomii získala ještě v XI. st. v rámci chorvatského středověkého státu. Za benátské správy, od xv. st., si Poljická republika i nadále zachovává autonomii, Benátkám platí daně a má povinnost vojenské služby v benátskýchjednotkách. Od poloviny XVI. st. až do Požarevackého míru v r. 1699 je Poljická republika pod tureckou nadvládou, Turkům sice platí tzv. daň z hlavy, ale neustále se organizují vzpoury. Po celé XVIII. st. si Poljica zachovávají autonomní postavení i za vlády Benátek. Po pádu benátské republiky r. 1797, zrušili poljickou autonomii Francouzi r. 1807 i, když francouzská okupační vojska pod vedením maršála Marmonta krvavě potlačila povstání u Strožance. Veškerý život v Poljicí~h upravoval Poljický statut, jehož základy pocházejí z počátku XV. st. Po celá staletí je Poljický statut, vedle ještě staršího Vinodolského zákonika, jedním z nejvýz?namnějších a nejzajímavějších chorvatských historickoprávních dokumentů. Autonomie Poljického knížectvíspočívá sice na feudálních základech (představitelem moci byl vejvoda, prokurátoři, notáři a v jejich čele stál velký kníže, volený z řad venkovské šlechty), ale zároveň i dále platila mnohá ustanovení a normy šlechtického rodového zřizení i právního uspořádání, spolu s překvapivě demokratickými prvky.