Kaštela

Kaštela je společný název sedmi osad v pobřežní části širokého zálivu mezi Trogirem na západě a Solinem na východě. Osady vznikaly především kolem opevněných šlechtických zámků (ital. castello = hrad, zámek) na pobřeží, které měly za bouřlivých časů, již od konce XIV. st., a zvláště za dob tureckého nebezpečí, ochránit usedlosti i vesnické obyvatelstvo, obdělávající pole. Během prvních tureckých vpádů na toto území obyvatelstvo opouští vesnice na svazích pohoří Kozjaku a usazuje se kolem kaštelů. Směrem od východu k západu dělíme Kaštela na Horní a Dolní. Mezi Horní Kaštela patří: Suéurac, Gomilica a Kambelovac. Mezi Dolní Kaštela řadíme: Lukšié, Kaštel Stari, Kaštel Novi a Štafilic.

Kaštel Sucurac byl první tvrzí na pobřeží a nechal jej vystavět splitský arcibiskup Gualdo již v r. 1392. Tvrz rozšířil a přebudoval r. 1488 arcibiskup Averoldo a práce dokončil r. 1510 arcibiskup Zane. Tvrz se skládá z opevněného gotického letohrádku, ohrazeného dvora a z částí nejstarší obralU1é věže. Původní osada se nacházela na pahorku spolu s kostelem sv. Jiří Putaljského (Sv. Jurje od Putalja) z IX. st., podle kterého byla tato lokalita pojmenována. K osadě, která byla vystavěna u tvrze, se vztahuje tragická událost z druhé světové války, kdy za leteckého náletu obyvatelé vyhledali úkryt ve farním kostele a v důsledku přímého zásahu v něm zahynulo kolem 700 lidí.

Kaštel Gomilicu vybudovaly splitské benediktinky r. 1529 na ostůvku Gomile.

Kaštel Kambelovac vystavěla splitská šlechtická rodina Cambi r. 1478. I tato tvrz byla v počátku obklopena mořem. Uprostřed osady stojí ladný renesanční šlechtický palác a věž. Na mysu, západně od osady, stojí secesní letohrádek Alberta Cambiho z r. 1911, ale v současné době je bohužel ve velmi zanedbaném stavu.

Kaštel Lukšic postavila známá trogirská rodina Vitturi. Výstavba opevněného letohrádku začala r. 1487, důkladně přestavěn byl kolem r. 1563. Tento velmi cenný renesanční komplex byl obnoven r. 2001 a v současné době je v něm umístěno kulturní centrum spolu s Vlastivědným muzeem Kaštela, knihovnou a dalším zařízením. Do nového farního kostela, postaveného na samém počátku XIX. st., byl přenesen oltář bl. Arnira, splitského arcibiskupa a mučedníka z XII. st., dílo vynikajícího, raně renesančního sochaře a stavitele z XV. st. Juraje Matejeva Dalmatinace. Oltář byl původně vypracován do kapličky bl. Arnira při kostele splitského ženského benediktinského kláštera u severní zdi Diokleciánova paláce.

Kaštel Starí nechal vystavěl r. 1476 jeden z nejvýznam?nějších dalmatských humanistů xv. st., trogirský šlechtic Koriolan éipiko. R. 1492 jej po požáru nechal obnovit. Průčelí obrácené směrem k moři působí dojmem skutečného letohrádku. Bylo to jedno z prvních letních sídel celé řady trogirských šlechtických rodin na malebném pobřeží Kaštelského zálivu. Během Kyperské války byla celá vesnice kolem tvrze spálena. R. 1578 nechal účastník a hrdina Lepantské bitvy, Alvise éipiko, vesnici obnovit a zároveň nechal přestavět obrannou věž tvrze. V západní části osady se nalézají kaštely trogirských rodin Cega a Andreis. Nad osadou, v lokalitě Radun, se dochoval ve výtečném stavu kostel sv. Jiří (Sv. Jurje) z XI. st., který má všechny znaky předrománského stavitelství, ovšem tympanon nad postran?ními dveřmi již poukazuje na rané začátky románské stylizace.

Kaštel Novi v bezprostřední blízkosti Starého nechal postavit r. 1512 Koriolanův synovec Pavao éipiko. Ve vsi se nachází renesanční kostelík sv. Roka z r. 1586, městská lodžie a věž s hodinami z XVIII. st.

Kaštel Štafilic dal na ostrůvku vystavět trogirský šlechtic Stjepan Štafilic (Stafileo) r. 1508 a spojil jej padacím mostem s pevninou. Farní kostel je z XVIII. st. a postavil jej Ignác Macanovié. Na západ od kaštela stojí nedokončená obranná věž Nehaj, která byla původně ve vlastnictví trogirských šlechticů Lode a později splitských Papaliéů. Území mezi trogirským a dolnokaštelským Velím polem (Velo polje) se nazývá Bijani. V těchto místech za římských dob stála osada Siculi, kterou založil'císař Claudius pro své vysloužilé vojáky. Tato lokalita se připomíná již ve starochorvatských listinách z IX. st. Bylo zde i občasné sídlo chorvatských národních panovníků. V lokalitě Stombrate byly nalezeny významné pozůstatky trojlodní baziliky sv. Marty s pravoúhlou apsidou a zvonicí umístěnou v průčelí. Kostel byl vystaven na pozůstatcích starokřesťanské baziliky. Nález je bohatý na četné úlomky chórového vybavenís pletencovými ornamenty z období IX.-XI. st. Tato důležitástavba, o které jsou zmínky již v r. 1197, byla nejpravděpodobněji zbořena v době tureckého pustošení těchto krajů.